Dřina se na slunci snáší líp, říká Bára Závadová.

Tenhle měsíc se vrátila zpět do Austrálie, kde trénuje. Tentokrát už tam chce zůstat až do olympiády. Plavkyně Barbora Závadová (26), jejíž hlavní disciplínou je 400 m polohovka, si zkrátka jde za svým snem. Motivaci našla ve velmoci zaslíbené plavání.

 

Jak ti to v Austrálii jde?

Je tu všechno jiné. Jedinou chybu, kterou jsem udělala, bylo to, že jsem sem odešla pozdě. Protože předělávat tělo ve dvacetipěti letech je mnohem těžší než ve dvaceti. Loni jsem si musela zvykat na to, že se trénuje často v závodním tempu. Teď, když jsem přijela znovu, mi trenér řekl, že to budeme dělat jinak. Jednou denně budu ve vodě, aby si nejen tělo, ale i mysl odpočinula. Předtím to bylo normální trénování, jak ho známe všichni, tedy dvakrát denně, bez velké přestávky, kdy je volná neděle a v sobotu je jeden trénink. Byla jsem na nový systém přípravy tedy zvědavá.

 

 

Proč přípravu změnili?

Nejlepší trenéři na světě tam razí teorii, že stejný systém tréninku nemůže na tělo fungovat pořád. A i já jsem si to na sobě několikrát ověřila. Není záruka, že když se vám něco povedlo, povede se to po stejném tréninku znova. Je třeba ubrat, přidat, něco změnit. Hlavně, chtěli, abychom se na trénování těšili.

 

Prozradíš, jak to přesně probíhá?

S novinkou přišel trenér, kterého máme na posilování. Ten komunikuje s trenérem na plavání i fyzioterapeutem. Inspiroval se plavcem Popovem: první polovinu ze 3 týdnů je takzvaně naplavávací, akumulační. Jde se hodně všeho - hodně plavání, hodně na suchu. Pak je zhruba sedm dní adaptačních, kdy jdeme více do rychlosti. Měli bychom být rychlejší ve vodě i silnější v posilovně. Následovaly čtyři dny úplně bez ničeho, jen procházky. Měli jsme zůstat v pohybu, ne na posteli, trochu se hýbat. Ale…

 

Ale…

...narazilo to na spousty problémů. Já jsem tenhle blok po příjezdu absolvovala dva a půlkrát. Tenhle trénink se musí nějak stupňovat. Ale nám připadalo, že to není dostatečné. Domluvili jsme se, že uvidíme, jak to zafunguje a do konce roku, že nám je jedno, co zkoušíme. Ale teď od ledna už je potřeba fakt tvrdá příprava na olympiádu, takže jsem sama zvědavá, jak to bude nyní vypadat.

 

Stala se Austrálie tvým druhým domovem?

Určitě. Vracím se do Čech jen v červnu na mistrák, ale jinak tam budu pořád až do olympiády. Ve skupině je nás devět a je tam ještě druhá skupina dobrých paralympioniků, těch je asi šest.Trenéři se nás stále ptají, jak co vnímáme. Líbí se mi, že se hledají stále nové cesty. To je na Austrálii skvělé, nebojí se změn. I když to nedopadne. My se tady bojíme něco změnit.

 

 

Viděla jsem, že si přidala do tréninku třeba i pilates na strojích…

To jsem si našla a začalo mě to bavit. Měla jsem nějaké potíže s rameny a celkově tělo ochabovalo. Tady se posilují svaly zase trochu jinak než klasicky, jde to do hlubokých vláken. Cítila jsem se po tom opravdu dobře. Jen musím dávat pozor, kde to v celkové přípravě do tréninku zařazuju. Protože jde o 45 minut posilování. Trenéři jsou sice hodně pro, když sami přicházíme s novými nápady do tréninku… Ale pak když se to nasčítá, může to být na škodu. Já jsem se třeba dostala až na deset hodin suché přípravy za týden, což už je opravdu dost.

 

 

Loni jsi měla trénink od šesti ráno až do deseti hodin. Jak to máte teď?

Máme půl hodinovou rozcvičku, kde cvičíme se švihadly, máme gumy, hrajeme různé hry, rozhýbeme se, rozehřejeme se. Někdy je to těžké, když se běhá s medicinbaly nad hlavou… Ale přece jen je to všechno venku na sluníčku, tak je to o dost jiné, než u nás. Nechci, aby to vypadalo namyšleně, ale právě díky tomu chápu, proč je plavání baví už od malička. Není zde tolik tlak na výkon, je to takové přirozené.

 

 

Kolik čeho vlastně odtrénuješ?

Mám 15 tréninků týdně, naplavu 45 kilometrů týdně plus k tomu 9 hodin suchá plus nějaké hry, ale ty do toho nepočítám. Celkově to bylo dvakrát tolik než jsem trénovala v Čechách. Tak jsem sama zvědavá, jak to bude vypadat tenhle půlrok. Dám vědět :-)

 

 

autor: Blanka Kubíčková

foto: archiv Báry Závadové