Dálkový plavec musí mít i slušnou rychlost

28.6.2021

Blanka Kubíčková

Dálkový plavec Matěj Kozubek (25) na poslední chvíli splnil limit na olympijské hry. V těžké závodě v Portugalsku obsadil na desetikilometrové trati 12. místo a s časem 2:02:56,8.

Popište prosím tu chvíli, kdy jste zjistil, že máte letenku do Tokia…
Obrovsky se mi ulevilo a byl jsem neuvěřitelně šťastný. Ale v tu stejnou chvíli jsem cítil obrovskou lítost vůči Švédovi Eliotu Sodemannovi, protože ho kvůli chybě časomíry a rozhodčích skoro hodinu všichni chválili, že jede do Tokia a vyhlásili to i rozhodčí a potom mu řekli: Promiň, udělali jsme chybu, ty nikam nejedeš…

Někteří neznají podrobnosti vašeho kvalifikačního závodu. Jaký tedy byl?
Kvůli teplotě vody 18,8 °C bylo na plavcích, jestli poplavou v neoprenu, nebo v plavkách. Protože v neoprenu, je to trochu rychlejší, tak v něm plavali všichni, kromě jednoho Thajce. Začal jsem trochu volněji, protože mi jinak v neoprenu odumřou rychle ruce. Postupně jsem se propracoval na přední pozice a v závěru jsme do finiše jeli ve skupince 4 plavců téměř tělo na tělo. Mě jako jedinému nevzala v cíli časomíra čipy, a proto jsem se nejdřív neukázal ve výsledcích. Čekalo se na záznam z cílové kamery. Nejdříve vyhlásili Švéda, jako že postupuje na olympiádu. Já i zbytek týmu, jsme si ale mysleli, že jsem nebyl poslední z té čtveřice, co doplavala pospolu. Zeptali jsme se technického delegáta a hlavního rozhodčího, jestli bychom se nemohli na záznam cíle podívat. Ty nám vyhověli a ptali se, jestli jsem ten, co plaval na kraji a já se identifikoval jako jeden z těch, co plavali uprostřed. To pak potvrdili i podle čísla a pozvali si trenéry ze Švédska a ti identifikovali svého plavce jako toho posledního. Poté oznámili, že bylo přezkoumáno video a že ten, kdo byl v cíli dřív, jsem já a že tedy poletím do Tokia. Z toho byl Švéd samozřejmě velmi zničený, ale mluvil jsem s ním v průběhu večera několikrát a řekl mi, že byl zklamaný, jak se to změnilo, hlavně když to i rozhodčí vyhlásili. Jinak nakonec řekl, že si z toho až tak velkou hlavu nedělá a Paříž 2024 je už za rohem.

Co pro vás kromě splněného snu let do Tokia znamená? A co byste tam rád předvedl?
Je to obrovský sportovní svátek, to nejvíc pro každého sportovce. Nemám rád, když se tvrdí, že si to tam jedu užít. Já chci předvést co nejlepší výkon a uvidíme, na jaký výsledek to bude stačit.

Kolik naplavete týdně?
Většinou se to v tréninku snažíme směřovat k 80 kilometrům za týden. Ale pro dálkaře, hlavně přes léto, kdy se naplno závodí venku, platí, že závod je nejlepší trénink. Na soustředěních se pak dostanu i k nebo přes 100 km.

Proč jste vsadil na dálkové plavání, a ne to v bazénu?
Vždy i v bazénu jsem se zaměřoval spíš na dlouhé tratě, ale i 1500 metrů je pro mě dosti náročný sprint. Do bazénových závodů mi chybí rychlost. Mám hlavně dobrou vytrvalost, a to se lépe zúročí na dálkovém plavání. A také mě více baví, jak je to kontaktní sport a ne, že si každý plave ve vlastní dráze.

Jak třeba vypadá vaše snídaně před takovým závodem, který máte za sebou?
Většinou záleží na tom, kdy je závod, jestli ráno, nebo odpoledne, ale většinou sním, co potkám. Často se jedná buď o míchaná vajíčka s trochou slaniny nebo něco sladkého jako pečivo s medem nebo nutellou.

Mají se bazénoví plavci rádi s těmi dálkovými?
Myslím, že poslední dobou se to hodně zlepšilo i kvůli tomu, že do dálkového plavání se začíná angažovat hodně kvalitních vytrvalců z bazénu. Ale dříve to spíš, alespoň u nás vypadalo, že si bazénoví plavci mysleli, že jsme si našli něco jiného, když nemáme rychlost do bazénu, ale to, že není sranda plavat v závodním tempu několik hodin, to už nikoho z nich nenapadlo. A mám dojem, že i nyní řada trenérů úplně dálkové plavání nepodporuje.

Co musí dálkový plavec nejvíce trénovat, kromě objemu?
Musí mít slušnou rychlost, a hlavně být schopný zrychlit do finiše (ne jak si může někdo myslet 100 m, ale třeba poslední kilometr). Také potřebuje, aby uměl udržet stejné tempo, orientaci v závodě jak v balíku, tak i to kam má plavat, a i nenechat se jen zmlátit v balíku, ale udělat si místo. Většina z toho, se dá ale získat pouze zkušenostmi ze závodů.

Co vám v uplynulém (a pro všechny náročném roce) pomohlo dosáhnout toho, co jste chtěl?
Asi důvěra v to, co dělám. Byl jsem přesvědčen o tom, že cesta, kterou jsme se vydali je správná, ale nesmírně náročná. Po nepovedené Evropě mi mnoho lidí nevěřilo, ale pro mě to byla jen další součást přípravy a možnost si po dlouhé době zazávodit. Vše jsme soustředili do jediného závodu a vyplatilo se to.

Kdo může nejvíc za to, že se vám Tokio povedlo?
V první řadě trenér Nalezený a jsem nesmírně rád, že naše tříletá spolupráce byla završena splněním cíle. Potom rodina, která mě výrazně podporuje a plně se podřizuje mému programu. A nerad bych zapomněl na paní trenérku Passerovou, která mi umožnila společné tréninky v Praze.

Přihlásit se

Heslo jsem zapomněl

Jsem tu poprvé a chci se registrovat

Vyhledávání